ZAJÍMAVOSTI Z HISTORIE (vznik tužky, papíru a pera)
Jak vznikla tužka...
Ve středověku se používala stříbrná nebo olověná tyčinka. Později
v 16. století bylo v Anglii v oblasti Lake district ve vesnici
Borrowdale objeveno bohaté ložisko grafitu. A tím začala výroba
tužek. Anglie vývoz grafitu zakázala, proto měla na výrobu tužek
monopol. Ložiska grafitu sice byla objevena též i v jiných zemích,
ale kvalitou nemohla anglickou tužku ohrozit.
Velká změna nastala, když v 19. století grafit nahradili směsí jílu s
rozemletým grafitem, to vše vypálené v peci. Tím vznikly tužky s
různou tvrdostí tuhy.
(informace použity z http://www.quickiwiki.com/cs/Tu%C5%BEka )
Historie a vznik papíru...
První papír byl používán již v 19. století. Historie jeho vzniku však
sahá daleko zpět, až do roku 105 n.l.
První, kdo papír vyrobil, byl údajně úředník císaře Han Ho Ti,
pocházející z provincie Hunan v jižní Číně a jmenoval se Tsai Lun
(61-121 n.l.). Přemýšlel, čím nahradit málo trvanlivé a neskladné
destičky v císařské knihovně.
Zkoušel různé rostlinné materiály, až se mu povedlo spojení
dřevěné kůry, konopného odpadu a zbytků rybářských sítí. Císař
nový materiál pro psaní přijal velice pozitivně, protože byl nejen
lehký a skladný, ale se na něj snadno psalo. Tento materiál se v
Číně začal užívat všude. V dalších stoletích se složení papíru
mnohokrát vylepšovalo a zdokonalovalo, ale podstata nápadu Tsai
Luna zůstala nezměněna dodnes.
V roce 384 n.l. dorazila výroba papíru do Koreji. Zde se stal papír
používaný také pro tvorbu grafiky a tisku.Z Koreje pochází
nejstarší tištěný dokument.
V následujících letech rozšířil do asijských zemí a dále přes Afriku
se šířil do Evropy. První dílny na výrobu papíru založené Araby se
objevily na území dnešního Španělska a Itálie. V XV. století se
výroba papíru dostala také na území Polska, Rakouska,
Švýcarska, Čech a Anglie.
První písemnou zprávu v Čechách se vztahem k výrobě papíru
nalézáme v registru královské kanceláře z doby krále Vladislava
II. z let 1498 až 1502.
(Informace použity z http://www.studentske.cz/2010/11/14b-
Vznik psacího pera (psací náčiní)
Ptačí brk byl používán až do poloviny 19. století. Do počátku novověku byl seřezáván do širokého hrotu, čímž bylo umožněno psát pomocí silných a vlasových tahů. V novověku se však začal seřezávat šikmo, takže stopa byla vlasová, což umožnilo rychlejší psaní. Stínování se pak provádělo přítlakem pera.
Někde se používalo pero rákosové. Rákos, latinsky Calamus, dal tak jméno kalamáři.
V 19. století se začalo využívat ocelové pero, které se skládalo z ocelového perka (špičky) a z násadky (rukojeti). Perku s násadkou se říkalo pero. (Údaj ze vzpomínek učitele:"Když jsem já počal choditi do školy od 1.10.1864, již se brkovým perům odzvánělo a počalo se psát ocelovými"). V českých zemích byla ocelová perka vyráběna asi až do poloviny let sedmdesátých ve 20. století. Ocelová perka byla levná, žák jich měl více, aby je mohl při rozskřípání hned vyměnit. Nasazovala se do násadky, namáčela se do inkoustu v kalamáři, který byl před každým žákem zasazen v otvoru v lavici. Zámožnější žáci měli pera plnicí, jak se postupně zlevňovala, stále více se rozšiřovala. Na přelomu let padesátých a šedesátých v minulém století se navíc rozšířily i propisovací tužky, ocelová pera v tu dobu ve školách postupně skončila.
Plnicí pera začala být hojně využívána po 1. světové válce, nicméně jeho počátky sahají až do 17. století. Konstruktérem moderního pera byl Lewis Edson Waterman.
Dnes nejhojněji užívaným typem pera je kuličkové pero. Jeho počátky sahají do 2. poloviny 19. století, širokého rozšíření se mu však dostalo až po odstranění technických problémů (zadrhávání kuličky, samovolné vytékání psací pasty) po 2. světové válce.
(Informace z https://cs.wikipedia.org/wiki/Pero_(psac%C3%AD_n%C3%A1%C4%8Din%C3%AD))